„Únor bílý, pole sílí…“, tak touto pranostikou bychom letošní nadprůměrně teplý únor popsat nemohli. Když nebyla zima u nás, cestovali jsme ve družině pomyslně po světě a navštívili místa, kde je zima téměř neustále, tedy „země věčného ledu – Arktida a Antarktida“. O Eskymáky, lední medvědy a tučňáky nouze nebyla.
A když už jsme byli dost ochlazeni, vrátili jsme se zpět k nám, abychom stihli dětmi oblíbený Masopust a s tím velmi oblíbenou výrobu masek. V každém oddělení se vyrábělo o sto šest.
Mezitím jsme pravidelně vybíhali utužovat těla pobytem na čerstvém vzduchu, hráli společenské i deskové hry, tancovali a zpívali.
No, únor utekl jako voda! Nejen že je nejkratší měsíc v roce, ale mi si ho ještě zkrátili o jarní prázdniny.
